BOĎASOVO OKÉNKO
Zajímavosti z Madagaskaru (12/2010)
Poslední díl miniseriálu nás tedy vede na slíbený Madagaskar. Čtvrtý největší ostrov světa a ostrov s obdivuhodnou biodiverzitou – to je Madagaskar. Původně jsem chtěl představit jen madagaskarského primáta i u nás známého pod jménem aye – aye Daubentonia madagascariensis. Toho jsem poznal už v osmdesátých letech a dnes je známý také pod českým jménem ksukol. Vypadá tak zvláštně, že byl původně zařazen mezi veverky k hlodavcům. Má mimořádně dlouhé a tenké prsty a navíc jeden z prstů dorůstá do dvojnásobné délky oproti ostatním. Letos jsem však objevil dalšího zvláštního obyvatele Madagaskaru, šelmu Eupleres goudotii zvanou česky falanuk nebo taky puchol. Je to už vzhledem taková šelma nešelma a živí se hmyzem. A tak jsem tentokrát udělal výjimku a v tomto posledním díle přestavuji hned dva zvláštní druhy obývající naši planetu.
Aye – aye a její dlouhé tenké prsty:
A to je tedy vše. Končí letošní mezinárodně významný rok a končí i pravidelné okénko. Definitivně ho náš webmaster Homer uzavře na jaře 2011 a už se nebude dále objevovat na stránkách webu naší ČtP. Děkuji Vám všem za pozornost.
Klokanem to začalo a klokanem to mělo končit (11/2010)
Zdá se to neuvěřitelné, ale letošní rok pomalu končí. A s koncem roku končí i naše putování. Původně jsem chtěl tento miniseriál ukončit už teď v listopadu, ale po rozmluvě v Dominu dodržím původní plán. Začal jsem v březnu klokanem a klokanem jsem chtěl i skončit. Tentokrát tedy zamíříme do Austrálie a na Novou Guineu za stromovým klokanem Dendrolagus matschiei. Už jste ho někdy někdo viděli? Myslím, že ne. Ani v ZOO a asi ani v televizi. Trochu připomíná medvěda, trochu lemura, klokana ale jen minimálně. Stromových klokanů existuje asi 10 příbuzných druhů a žijí podobně jako opice v korunách stromů. Příště nás tedy čeká poslední setkání. Mimochodem letošní rok jsem si nevybral náhodou. Pozná někdo z Vás spojitost našeho cestování s letošním rokem? Kdo první a správně odpoví, získává u mě 3 výtečné pivní speciály nezaměnitelné barvy a chuti. Držím pěsti.
Na shledanou na Madagaskaru!
Skleněná žabka (10/2010)
Zajímalo by někoho, jak vypadá žába uvnitř? Jen se podívat tak, aby to bez úhony přežila? Proč ne, žádný problém. Alespoň tedy u jedné skupiny žab. V angličtině se tyto žáby nazývají glass frog a do češtiny by to šlo volně přeložit jako skleněná žába. U nás se ale, jak určitě tušíte, tyto druhy nevyskytují. Pokud byste nicméně měli zájem, tak byste se museli vydat za touto skupinou obojživelníků až latinské Ameriky. Celkem existuje asi 150 druhů a všechny mají průhlednou kůži. Abyste si mohli lépe představit, jak to vypadá ve skutečnosti, není nic jednoduššího, než si prohlédnout přiložený snímek druhu Hyalinobatrachium fleischmanni.
V příštím a už posledním pokračování se vrátíme zpět do Austrálie
Nevídaný tvor z Nové Guineje (9/2010)
Konečně dobrá zpráva pro Majkla. Přál si nějakého savce, tak je tu. Je to ježura. Nebo přesněji paježura Bruijnova Zaglossus bruijni a s ježkem toho má společného opravdu pramálo. I když je to savec, tak klade vajíčka a to je u savců naprostá výjimka. Podobný způsob rozmnožování najdeme už pouze u známého ptakopyska a u 3 dalších druhů ježur a paježur. Rozhodně doporučuju shlédnout videozáznam, stojí za to. A ještě něco málo k Nové Guinei – jedná se o druhý největší ostrov na světě a je domovem obrovského počtu druhů živých organismů. Většina z nich žije pouze na tomto ostrově. Řada druhů přitom dodnes nebyla objevena a tak každá výzkumná expedice přiveze zpět z Nové Guineje nějaký ten nový objev. Jen tak mimochodem – předpokládá se, že na tomto ostrově stále existují lidojedi.
Z australasijských tropů se příště přesuneme do tropů Nového světa
Opak anakondy (8/2010)
Tentokrát se vypravíme do slunného Karibiku na ostrov Svaté Lucie. V roce 2008 tu byl objeven druh Leptotyphlops breuli. Jedná se o miniaturního hada patřícího do skupiny slepanů (neplést se slepýši – to ani hadi nejsou). V angličtině se těmto hadům říká wormsnake (něco jako červí had). Nejen že velikostně sotva odpovídá našim žížalám, ale jako žížala se tento had i chová - žije skrytě pod zemí. Aktuálně je na světě popsáno asi 8000 druhů plazů a z toho asi 3000 hadů. A pro zajímavost dodávám, že nové druhy hadů jsou objevovány v současnosti rychlostí zhruba 1 nový druh za 10 dní.
Za měsíc se přesuneme na druhý největší ostrov světa, na Novou Guineu
Objev roku 2003 (7/2010)
Nechce se věřit, že až do roku 2003 se před lidmi schovával tento obojživelník. Žábu Nasikabatrachus sahyadrensis se podařilo objevit až v tomto roce v jižní Indii. Každý rok se podaří objevit asi stovku nových druhů žab. Takže by se dalo říct, že to není nic zvláštního. Ale že si nikdo nevšiml takovéhle kreatury v hustě osídlené Indii, to mi připadne opravdu zvláštní. Je to asi nejbizarnější druh, který znám, a tak si myslím, že sem určitě patří. Jen pro ilustraci - v roce 1980 se celkový počet známých druhů obojživelníků pohyboval kolem 2000 druhů, dnes je to už přes 6000. Třeba se dočkám ještě dalších podobných překvapení.
A další obrázky + video se zvukem:
Příště nás čeká had z Karibiku (a škoda té Argentiny, zase to nevyšlo. Tak snad 2014 v Brazílii)
Těžce vyzbrojený kolibřík (6/2010)
Kdekdo už viděl nějakého kolibříka, na fotkách, v televizi. Tenhle je ale všechny přetrumfne. V čem? Stačí se podívat na jeho snímek a je to jasné. Na obrázku vypadá kolibřík mečozobec Ensifera ensifera spíš jako nějaký hmyz s dlouhým sosákem. Kolibříky ale v naší přírodě nepotkáte. Nesetkáte se s nimi ani na celé východní polokouli. Domovem kolibříků je výhradně Nový svět a konkrétně mečozobce můžete najít někde na severozápadě Jižní Ameriky.
V následujícím díle se přesuneme na Indický subkontinent (to už bude mimochodem Argentina ve finále)
Viděli jste někdy macaráta? (5/2010)
Pokud ano, můžete si být jistí, že on vás určitě neviděl. Macarát - Proteus anguinus - totiž nemá oči a ani je nepotřebuje. Žije v jeskyních a tak nemá ani barvu. Je to vyloženě vodní živočich. A protože žije stále ve vodě, musí získávat kyslík přímo z vody. K tomu mu slouží ty podivné štětičkovité útvary hned za hlavou. Macarát patří mezi moje oblíbené obojživelníky a vím určitě, že minimálně jeden vážený host ČtP už ho viděl na vlastní oči. Vy ostatní se na něho můžete zajet podívat a není to ani daleko, žije v jeskyních na území bývalé Jugoslávie. Až ve Spojených státech se potom nachází skupina příbuzných obojživelníků, evropskému macarátovi se ale nepodobají.
V dalším pokračování se podíváme do tropů Nového světa
Had nebo ještěrka ? (4/2010)
Tentokrát to necháme otevřené. Jde o to, jestli je na obrázcích had nebo ještěrka. Pro hada mluví dlouhé protáhlé tělo bez končetin. Ale ta hlava, ta vypadá spíš jako hlava ještěrky… Snímky proto uvádím raději dva, ať si ho nebo ji můžete dobře prohlédnout. U nás se s tímto tvorem nesetkáte. Žije totiž v Austrálii a v celé australasijské oblasti žije dalších asi 30 příbuzných druhů. Celá skupina je ale poměrně málo známá. A snímků na internetu najdete opravdu pomálu. A když už nějaký najdete, tak se jedná o snímky pouze těch nejběžnějších druhů. Tento je jedním z nich – Lialis burtoni.
Příště Vás zavedu do Evropy, blíže už se v dalších pokračováních nikdy nedostaneme
Hybrid (3/2010)
Tak tímhle tím tvorem to vše začalo. Když jsem ho loni poprvé uviděl, nevěřícně jsem kroutil hlavou. A tak jsem se rozhodl podělit se s Vámi nejen o obrázek tohoto živočicha, ale i o další nezvyklé tvory, se kterými jsem se za těch asi 25 let potkal v knížkách a na internetu. Jestli se Vám tento jedinec bude líbit nebo ne, to nechám na Vás. Zatímco krysy svým vzhledem nepatří mezi lidmi k oblíbeným zvířatům, tak opice a klokani se jistě řadí mezi ty nejoblíbenější. A tak má tento náš první „závodník“ asi vyhráno – jedná se totiž o klokana Hypsiprymnodon moschatus. Tento svérázně vyhlížející druh obývá severovýchodní Austrálii a Novou Guineu.
Příště se podíváme do světa plazů, v Austrálii ale zůstaneme