Dovolená

Šumava 2003

Píše se rok 2003 a ČTP přichází se zcela novým pojetím dovolené. Organizační tým ve složení Boďas a Dušan osloví ostatní členy s revoluční nabídkou tzv. pochodové dovolené. Jako destinace pochoďáku byla vybrána Šumava. Přípravy byly vskutku poctivé a tak se v sobotu 19. července 2003 vydává železné jádro ČTP
za dobrodružstvím na jih Čech. K pětici ve složení Boďas, Dušan, Majkl, Dan a Kača se v průběhu dovolené přidal ještě Radok, který do rozjetého vlaku plného zážitků naskočil přímo ze svého studijního pobytu v Portugalsku. Krátce se dovolené zúčastnil také pan Karel a Peťa Topič.

Členové expedice vedli poctivě na své cestě deník a tak můžete průběh a dění na dovolené sledovat z tohoto autentického dokumentu. Není žádných pochyb, že se tento cestopis v budoucnu zařadí mezi takové skvosty tohoto literární žánru jako je například Výlet do Španěl od Karla Čapka nebo Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století od Svatopluka Čecha. Již naše děti ho budou jistě s hrdostí uvádět ve svém čtenářském deníku vedle další povinné četby.

Je pravdou, že v deníku chybí některé zajímavé momenty dovolené, ale tím v žádném případě neztrácí nic ze své kvality. Například chybí zmínka o tom, když kolem nás při splouvání Vltavy projel německý sexuální turista na raftu ve společnosti čtyř českých spoře oděných dívek (v tomto případě by se víc hodilo označení děvek). Průjezd tohoto plovoucí bordelu samozřejmě mužská část naší posádky ocenila s povděkem. Není tu ani popsána vodní bitva s neznámými Moraváky, kteří nás napadli při pokusu o tradiční přátelskou vodáckou souloď. Jak je v deníku uvedeno po předčasném odjezdu hlavního zapisovatele Dušana už ostatním členům expedice nezbyl dostatek sil na popis vyčerpávající zpáteční cesty vlakem z Českých Budějovic do Olomouce nejpomalejším rychlíkem v dějinách již tak hrůzostrašného podniku jménem České dráhy. Tuto nekonečnou osmihodinovou cestu jsme přežili jen díky příjemné vlakové bufetářce a jejím plastovým panáčkům rumu a dalších lihovin. Bohužel ani její zásoby nebyly bezedné a tak jsme se při přesedání v Brně ocitli na suchu. Matka příroda nám, ale za naše trápení připravila při příjezdu do Olomouce milé překvapení v podobě krásné duhy nad hanáckou metropolí. Ale dost bylo řečí, na následujícím odkazu můžete dílo shlédnout v původním znění s titulky - https://radok.rajce.idnes.cz

Ještě pár poznámek pod čarou

V deníku je zmínka o hře v volejbal mezi týmy ve složení pan Karel, Peťa, Radečko vs. Medvěd, Roman, Dušan s výsledkem 3:0 pro tým ČTP. Celý zápas byl silně ovlivněn nevinným uprdnutím pana Karla při odehrání bagru. Tento povedený kousek sice velmi pobavil a udivil okolo stojící diváky, ale zároveň vyvedl z tempa Karlovi spoluhráče, kteří již nebyli schopni dohrát zápas v plném nasazení. Hrálo se o basu piv, která ovšem nebyla vítěznému týmu dosud předána. Vzhledem k tomu, že v loňském roce uplynulo od této sázky 5 let, je tímto promlčena a na žádné další požadavky ze strany vítězného týmu nebude brán zřetel.

Několikrát je v deníku uveden také portugalský výraz xoxota (vyslovuj šošota). Pro nezúčastněné nebo pro ty co už zapomněli, co tento výraz znamená, připomenu, že se jedná o vulgární označení ženského pohlavního orgánu.

Velký dík za zpracování deníku do finální podoby patří Kače Bodinkové, u které je po domluvě k zapůjčení.

A poslední hádanka na závěr. Kdo z vás si ještě vzpomene, co dostane v Českých Budějovicích, pokud si v rychlém občerstvení objedná PICADOR?

Autor Radek Stojan

Murter 2002

V roce 2002 se ČTP vydává na společnou dovolenou poprvé ke slaným vodám Jaderského moře. Jako místo naší rekreace bylo zvoleno městečko Murter na stejnojmenném ostrově. Přes pana Karla byl za velmi výhodných podmínek dohodnut pobyt v ministerské vile a tak nic nebránilo tomu, aby se v polovině srpna vydala kolona tří vozů na dalekou cestu na jih.

Posádky vozů ve složení: 1. vůz – pan Karel (později pro svůj profesorský jízdní styl přejmenovaný na Carlose Sainze), Radok a tehdy neplnoletý Mira Mareš, 2. vůz - Majkl, Dan, Kamča, Martina a 3. vůz Dušan, Boďas a Kača. Po místy riskantní noční jízdě se celá karavana v dopoledních hodinách zdárně dostává do cíle. Po ubytování a nezbytném vybalení proviantu (z velké části složeného z několika kartónů plekornů) se vydáváme k moři, kde se Dan a Boďas poprvé setkávají z nástrahami mořského živlu a ve stylu bohuňovických žen se jejich těla noří do vln.

Po prvním seznámení s ostrovem večer usedáme na tzv. terasa a dva benjamínkové Radok a Mira poprvé začínají vyluzovat sladké tóny na své kytary. Zřejmě z obrovské radosti, že jsme dojeli v pořádku a celá čtrnáctidenní dovolená je před námi zpívají všichni z plných plic, což ovšem vzbuzuje protesty chorvatského správce vily a hrozby policie. Na jeho výhružky příliš nereagujeme a pokračujeme v bujarém veselí, které ukončí až nekompresní odebrání Radokovi kytary rozespalým Karlem.

Další dny pokračujeme v objevování krás Murteru a okolních ostrovů. Na otevřeném moři používáme k plavbám Vojtou zapůjčenou nafukovací loď značky Gumotex. Přípustná kapacita lodě jsou dvě dospělé osoby. My ovšem na nosnost lodi nedbáme a běžně jezdíme v pěti. Občas sice dojíždíme po prsa ve vodě, ale nám to nevadí (je pravdou, že loď byla po návratu z dovolené dle Vojtových slov na vyhození, ale příliš tomu nevěřím).

Při jedné z objevných plaveb narážíme na krásný ostrůvek, který je ihned překřtěn na pohádkovou Puntanelu, nad níž se ujímá vlády král Daniel Hyacint I. (rozuměj Vladař). Na tomto ostrově se dostáváme do křížku s místním strážcem přírody, který po nás žádá papíry k Mirově harpuně. Mira ho způsobem sobě vlastním posílá do prdele a my raději rychle opouštíme tuto pohádkovou zem. Při zpáteční plavbě Mira úspěšně zkouší funkčnost své harpuny a neomylně namíří tři obrovské ocelové hroty do cca 10 cm rybky. Rybka ke své a Boďasově smůle tento zásah přežila, takže Boďas je nucen sledovat naše neúspěšné pokusy o finální usmrcení nebohé rybky. Nakonec beru do ruky nůž a ukončím rybě trápení amputací hlavy. Myslím, že ji nakonec Dan večer ugriloval, ale to už si nejsem jistý.

K harpuně se váže ještě jedna historka, když při cvičné střelbě oslovuje Boďas Miru naprosto nezvykle jako Slávka jsou všichni poněkud zaskočeni. Nicméně toto pojmenování se velmi rychle uchytilo a od té chvíle již nikdo neřekne Mirovi jinak než Slávku.

Dovolená spokojeně plyne dál, až na malé trable s Dušanovou spálenou prdelí a podobně. Večery trávíme na terasa č. 1, kde se polehoučku začíná rozvíjet vztah Slávka s učitelkou hudby. Je možné, že za vznikem tohoto páru stojí tehdy velmi populární píseň Zanědbaný sex. Mimo tento pár se na terasa č.1 začíná formovat nenapodobitelné vokální trio – 3 Medvědi (Dan, Dušan, Majkl). Za několik let to dotáhnou až k vydání svého prvního CD (za velké pomoci producenta Worise). Možná kdyby na sobě chlapci ještě více zapracovali, mohl se jejich největší hit – Kočka leze dírou pes oknem – hřát na výsluní evropských hitparád.

Za vlahých teplých nocí pozorujeme na obloze nezvykle jasný Mars, který je téměř na dosah ruky. Domlouváme se, že tuto záhadu je nutné objasnit a následující den vyráží tým záhadologů ve složení Pepča Hlína, Standa Trotl a Bradek Kohn směrem, kde v noci jasně zářil Mars, aby zjistil, že se jedná o výstražné červené světlo na vrcholu místního vysílače. Tento drobný neúspěch nás, ale vůbec nemrzí, protože jsme odměněni krásným výhledem na celý ostrov.

V polovině dovolené, v předvečer příjezdu Jirky Špičáka s Mirčou, se schyluje k jedné z nezapomenutelných akcí ČTP. Majkl, Dan, Dušan, Radok a Slávek se vydávají do nedalekého Pakoštane na návštěvu Soviše a Navrce, kteří zde shodou okolností tráví rekondiční pobyt s aerobikem. Po prvotním bloudění po Pakoštane nás Sova telefonem naviguje k jejich vile. Říká nám, že právě masíruje a nemůže se nám věnovat. Prý máme jít za Navrcem, který zrovna cvičí na mole se ženami. Vyrážíme tedy popsaným směrem a již z velké dálky rozeznáváme mezi drobnými cvičenkami mohutnou Navrcovu postavu, která se v rytmu hudby klátí v neuvěřitelných pózách. Zdravíme se s Navrcem, který nás posílá za Sovou, který údajně místo masáže provádí úplně jiné cvičení. Po chvilce zvonění na vilu, kde má Sova masírovat, se na balkoně objevuje lehce upocená Sovova hlava s potutelným úsměvem. Po další chvilce vykukuje i blondýnka, kterou měl údajně Sova masírovat. Jaká masáž se tam tehdy odehrávala, nechávám na fantazii každého z vás. Všichni jsme v letním horku po cestě vysušení a tak žádáme Sovu o pivo. Ten nás ovšem uzemňuje s tvrzením, že pivo nemá a nabízí nám pouze fernet. Brácha se mě ptá, jestli budu řídit na cestě zpět. S díky odmítám a tak se každý z nás chopí prvního kalíšku fernetu. Tímto je jasné, že jsme odsouzeni k noclehu v Pakoštane. Během chvilky se nad Pakoštane rozpoutá obrovská fernetová bouře a Sova téměř nestíhá vyndávat další a další lahve z ledničky. Všichni jsme jak děla (já teda určitě) a rozhodujeme se jít do centra Pakoštane na diskotéku, která svým interiérem silně připomíná legendární olomouckou Varnu. Co se odehrávalo na diskotéce, si opravdu už příliš nepamatuji. V pozdních nočních hodinách se náhodně všichni setkáváme (chybí pouze Slávek) a rozhodujeme se jít nazpět k Sovišovi. Cestou najdeme bezvládné Slávkovo tělo na lavičce v centru Pakoštane. Slávek na tom není nejlépe a předává obsah svého žaludku rybičkám v místním přístavu. Konečně docházíme do vily a náhodně zabíráme pokoje. Z pokoje, kde ulehl Dan, Majkl a Dušan si jeho původní obyvatelka snaží odnést pyžamo. Rozespalý Dan neurvalým způsobem vybízí slečnu k akci: „Pojď mrdat!“. Šokovaná slečna se zmůže pouze na nechápavé „prosím?“. Dan ji doráží větou: „třeba na koníčka!“. Slečna už na nic nečeká a raději rychle mizí. Během noci se Dušan lísá na Majkla, který ho ráno nekompresně označuje za buznu. Dušan se na nic nepamatuje. Ráno je opravdu těžké. Majkl riskuje řidičák a s ještě totálně ožralou posádkou odjíždí zpět na Murter. Celá pětice přijíždí s černými brýlemi na očích a téměř beze slova prochází kolem překvapeného Boďase a Jirky. Na akci v Pakoštane asi nikdo z nás nezapomene.

V průběhu pobytu zřejmě pod vlivem sluníčka postupně blbneme a všichni začínáme mluvit tzv. murterštinou, která spočívala v tom, že jsme za všechna česká slova vkládali chorvatské přípony a dávali jim chorvatské tvary. Takže za chvilku se to jen hemžilo výrazy typu: Dušanečko, Danečko, Radečko apod. Nicméně jedno slovo z murterštiny přežilo a troufám si tvrdit, že již navěky zůstane s námi. A to nová přezdívka Jirky Špičáka – VARNIČ.

V polovině pobytu se na scéně objevuje také neznámá kráska z vedlejšího apartmánu. Z počátku s námi vůbec nekomunikuje a tak dává prostor naší fantazii. Pro její andělskou krásu ji Dan vymýšlí poetickou přezdívku Andělka. Už ani nevím, jak se slečna ve skutečnosti jmenovala. Jednoho večera nám, ale zničehonic oznámila, že velmi ráda při usínání poslouchá, jak každý večer pějeme a hrajeme na kytary. Na nic nečekáme a okamžitě zveme Andělku mezi sebe. Většina z nás byla v té době svobodná a tak se předháníme v tom, komu bude Andělka věnovat svou pozornost. V pozdějších hodinách padá návrh, abychom se šli vykoupat v moři. Alkoholem značně posilněná Andělka (který ji každý z nás ve velkých dávkách ochotně naléval) ze sebe po příchodu na pláž odhazuje všechny své svršky a v rouše Evině se vrhá do vln. To nám všem doslova vyrazilo dech a tak ze sebe rveme všechno, co máme na sobě a vrháme se do vln za ní. Pouze Dan zůstal poněkud klidnější a celou situaci pak komentoval slovy, že jsme byli jako stádo splašených koní, které nešlo udržet na uzdě. Po koupeli v chladných nočních vodách všichni lehce vystřízlivíme a vracíme se zpět na terasa č. 1, kde celá akce s Andělkou končí do ztracena.

Naše výživná dovolená se nachýlila ke konci a my se postupně začínáme vracet zpět do vlasti, kde mezitím tisíciletá voda spláchla Prahu i s jejím metrem. Jako první odjíždí domů pan Carlos Sainz, který nám na pozdrav několikrát pošimrá ouška sešlápnutím plynového pedálu své závodní Octavie. Spolu s Carlosem odjíždí i Martina a Kamča.

Zbytek skupiny ještě stihne večer na terasa č. 1 natočit první videoklip v dějinách ČTP. K písni Rosa na kolejích od legendy českého trampingu Wabiho Daňka vymýšlíme atraktivní scénář. V hlavní roli zazáří Majkl, ovšem i výkony Dušana a Varniče v rolích pocestných, co se nocí toulaj jsou excelentní. Svou roličku si vystřihne i nafukovací Pajda, který nás věrně provází celou dovolenou. O hudební doprovod se postará osvědčený RS Band.

Následující den se vydává na cestu domů čtveřice ve složení Dušan, Boďas, Radok a Slávek. Dan nás vyprovází slovy: „Odjebťe sa odťalto“. Řídíme se jeho doporučením a jedem. Na dálnici se snažíme stíhat pohlednou kočičku, která nás předjela svým Peugotem. Dušanova Felicie se statečně pere s váhou své čtyřčlenné posádky a jejich zavazadel a tak s nohou na podlaze úspěšně slečnu doháníme. Bohužel zjišťujeme, že jsme se poněkud přehlédli a ve skutečnosti to není taková kráska, jak se nám zprvu jevila. Naše zklamání je o to větší, že její stíhání rozpoutalo v naší nádrži obrovský vír. To se nám pak málem stalo osudným. Pokračujeme v dlouhé cestě domů a atmosféra v autě je vynikající. Zpříjemňujeme si cestu zpěvem známých šlágrů od Těžkýho Pokondra (Felicie, Gigolo) a mistra Karla. Zhruba sto kilometrů před Vídní zjišťujeme, že nám benzín nemůže až do Mikulova vystačit. Problém je v tom, že všichni čtyři máme u sebe pouze 1 euro a 40 centů. To samozřejmě nestačí. Co teď? Zkoušíme směnárny, všechny jsou zavřené. Jsme v háji. Poslední spása je český autobus na odpočívadle. Zkoušíme autobusáka, jestli nám nesmění nějaké eura. Zachránil nás, s deseti eury v kapse vyrážíme s pocitem, že teď už nás nic nezastaví natankovat benzín. V pozdních nočních hodinách dojíždíme v pořádku do Olomouce a Dušan následující den může hájit fotbalovou bránu. Den po nás dojíždí poslední účastníci zájezdu – Majkl, Dan, Kača, Varnič a Mirča, kteří se ještě cestou zastavili pozdravit Vinetua na Plitvických jezerech. Stálo to za to! Ať žije Murter 2002!

Autor Radek Stojan